Týden před Velikonoci jsem se konečně dočkala a vyrazila na slíbený víkend do Rhino Campu, což je malinké městečko asi 100 km od Nebbi. Je zde mnohem větší vedro a také mnohem víc komárů, protože nedaleko je řeka Nil. V pátek se toho moc nedělo, protože jsme přijeli docela pozdě za tmy. Ale v sobotu jsem měla domluvený rozhovor s jednou holčinou, která si toho v životě docela dost prožila a pořád má sílu k tomu, aby začínala odznovu. Takže jsem hned po snídani vyrazila s ní a ještě jedním klučinou, který ve farnosti pomáhá. Vyšli jsme si k Nilu a cestou jsme probírali všechno možné od plánů do budoucna až po problémy dnešní společnosti atd..Příroda ve Rhino Campu je moc pěkná, hlavně okolo Nilu je vše zelené. Udělala jsem si zase pár fotek s dětmi, které jsme potkala. Také jsme navštívili jednoho sociálního pracovníka, který tu pracuje s komunitami a kromě toho zpracovává rákos do podoby rohožek, na kterých tu ženy nejčastěji sedí při nejrůznějsích domácích pracech. Viděla jsem místa, kde rákos roste a dozvěděla jsem se i něco o tom, jak se z něj rohože vyrábějí a že po půl roce se musí vyměnit, protože nemají delší životnost. Byl to moc pěkný den, který byl završen večerním sledováním filmů o dětských vojácích z různých zemí jako Libye nebo Kongo. V neděli jsme celý den strávili sledováním dalších filmů tentokrát o genocidě ve Rwandě, zvláště jeden film z této série pro mě byl nový, protože ukazoval úplně nový pohled na tuto událost, než jak ji líčí Shake hands with devil a Hotel Rwanda. Ale název si bohužel nepamatuju.. Tyto ne moc veselé filmy vystřídaly nigerijské telenovely, což byla naopak sranda hlavně tím jejich zpracování, všechno bylo tak strašně moc předvídatelné..ale tak tady v Ugandě sledují telenovely i chlapi, a všichni si to spíše užívají..:-D Někdy ti herci a zvláště pak herečky byli až moc afektovaní. V pondělí jsme vyrazili na cestu zpátky do Nebbi, ale vzali jsme to přes Aruu, což je větší město než Nebbi, takže se tu dá sehnat v podstatě všechno. My jsme jen navštívili místní Caritas, farnost, zašli na oběd a opustili město.
V Nebbi jsem se moc dlouho neohřála, protože od středy odpoledne jsme měli v Caritas volno, takže ve čtvrtek brzo ráno jsme vyrazila na další slíbenou návštěvu a tentokrát s kolegyní z Caritas do Gulu. Jely jsme autobusem Gaagaa, což jedna z firem, jež provozuje dálkové autobusové spoje z Kampaly do Arua či Paidhy a zpět. S tímto busem jsme dojely do 125 km vzdálené Karumy, což je městečko kousek od národního parku Murchinson falls a také kousek od mostu, kde je nádherný pohled na rozbouřenou řeku. Velké tmavězelené opice si tu pochodují kolem silnice a jí odpadky. Sem tam člověk může zahlédnout malinké opičky nebo antilopy. V Karumě jsme čekaly asi dvě hodiny na taxík v lugandštině matatu. Je to něco mezi autobusem a autem, takže spíše taková menší dodávka asi pro 8 lidí, ale řidič neodjíždí dřív než je v autě více jak deset lidí namačkaných fakt těsně na sebe. S kamarádkou jsme nasedly, zaplatily a čekaly než moje kolegyně se svou dcerkou nastoupí. Jenže ona nám na poslední chvíli řekla, že jedeme jiným taxíkem, protože její sestřenice má s matatu špatnou zkušenost. Chtěly jsme tedy vystoupit, ale řidič zabouchl dveře a my jely do Gulu bez mé kolegyně, která naštěstí jela chvíli za námi. Když jsme v Gulu vystoupily, chtěla jsem po řídiči svých deset tisíc (asi 80Kč) zpátky, tak jsem se s ním dohadovala, vzala jsem si i číslo spz, ale on se mi jen vysmál, že stejně ho nikdy nedostanou. Takže peníze byly fuč i s řidičem, ale tak aspoň pro příště vím, kam nemám sedat....Jakmile jsme se všichni sešly, jely jsme společně na nádraží v Gulu, kde bydlí sestřenice mojí kolegyně a kde také bylo mé působiště po dobu, co jsem byla v Gulu.
Nádraží v Gulu je velká zeleno oranžová budova, která ale nefunguje, takže spíše slouží jako torzo časů války a doby působení Armády Božího odporu v Severní Ugandě, obzvláště v Gulu a okolí. Na kolejích kousek od budovy stojí osamělý vagon a všechno tak nějak působí strašidelně. Já bydlela v podkrovním bytě v prvním patře, který byl opravdu pěkný. S velkým obývákem a třemi pokoji. Včetně koupelny a splachovacího záchodu, který prý v Gulu nemá každý. Celý den jsme strávili v domě, až večer jsme vyrazili na něco dobrého do města. Pátek byl ve znamená nákupů a návštěvy kadeřnického salonu, kde si moje kolegyně nechala udělat nové vlasy, protože její přírodní se jí už nelíbily. Já mezitím pobíhala po městě a sháněla ingredience, jelikož jsem se rozhodla, že bych mohla uvařit špagety se zeleninovou omáčkou a pravým evropským kečupem Heinz :-D. Také jsem se byla podívat na trh, ale jelikož pršelo, tak to nebyl takový zážitek jako kdyby bylo pěkně a všechny obchůdky byly otevřené. V sobotu ráno jsem začala se svým "vařením". Připravila jsem zeleninový krém z avokáda, rajčat, cibule a česneku, kterým jsme potírali topinky. Bylo to moc dobré i přesto, že jsem avokádo nikdy předtím nejedla :-D. Pak jsem začala připravovat oběd. V hrnci, které tu mimochodem mají moc dobré, takže se v nich nic nepřípálí, jsem rozpálila olej, přidala rajčata, papriky, mrkev, lilek, česnek a pak kečup. Vznikla z toho moc dobrá omáčka a jedli jsme ji se špagetami, takže konečně trošku změna oproti těm fazolím atd..Vaří se tu na uhlících, které se rozpálí ve speciálních nádobách a pak se přidávájí další a vaří se venku nebo uvnitř to záleží na každém. Ale já vařila venku. Večer jsme vyrazili na diskotéku, která byla v evropském stylu, protože tu je hodně neziskovek a dalších organizací, tudíž i hodně cizinců, hlavně Italů, Francouzů a Američanů.
V neděli jsme měli takový volnější den, ale stejně jsme nemohli spát dlouho, jelikož dcerka mojí kolegyně měla malárii, takže nás každé ráno přesně v sedm probudila svým křikem a dál se pak spát už nedalo. Odpoledne jsme opět vyrazily na nějaké nákupy, tentorkrát byla tržnice plná, takže jsem chodila mezi regály se všemi druhy zeleniny a ovoce. Bylo to super. Večer jsem se pak sešla s dobrovolnicí z ČR, se kterou jsme pokecali a zašli na něco dobrého k pití v hotelu, ze kterého byl nádherný výhled na celé noční Gulu.
V pondělí jsem ještě jednou připravila krém z avokáda a potom jsme vyrazily s kamarádkou na benzínovou pumpu odkud jsme čekaly na nějaký taxík nebo autobus. Nakonec jsme vyrazily opět s matatu, ale tentokrát nás bez problémů a bezpečně dopravilo do Karumy odkud jsme se po chvíli autobusem dostaly zpět do Nebbi. Takže víkend v Gulu byl také moc vydařený.
Časem sem hodím nějaké fotky.
