Už pět týdnů v Ugandě

Mám pocit, že to tu strašně rychle utíká a to tempo se mi moc nelíbí, protože nejradši bych tu zůstala déle než "jen" pět měsíců. Mám tu totiž hodně přátel, takže po práci je vždy co dělat a ani o víkendu se nenudím.
Možná by pro vás mohlo být zajímavé, co jsem dělala předchozí dny. Kromě pracovních povinností jsem byla ve středu 8.3. na slavnostním Mezinárodním dnu žen, jež se v Ugandě slaví jako státní svátek. Oslava se konala tady v Nebbi a přijel i ugandský  prezident Museveni spolu se svou ženou. Mimo prezidenta jste tu mohli vidět zástupce snad všech ugandských ministerstev a také různé další významné hosty. Já seděla kousek od prezidenta, respektive naše místa začínala tam, kde končil červený koberec :-D. Byla jsem tam s ředitelem Caritas Nebbi a s jednou kolegyní. Před začátkem se na pódiu vystřídalo několik skupin tanečníků místních tanců. Slavnost začínala promenádou vojsk ugandské armády, policie a vězeňské služby. Poté následovala promenáda škol a organizací, které pomáhají ženám. Pak bylo prezidentem uděleno několik vyznamenání, myslím 75 nebo tak nějak. Následovalo předání stipendií dvěma studentkám místních škol a vše bylo završeno několika proslovy nejen místních zástupců, ale i zástupce OSN, týkající se žen a jejích problémů. Zlatým hřebem pak byl projev prezidenta, který občas použil několik slov z místního jazyka ALUR. Na úplný závěr byla opět promenáda a odjezd prezidenta. V těchto dnech bylo Nebbi nejbezpečnějším městem v Africe :-D, neboť tu několik dní přespávalo obrovské množství vojáků, právě díky přítomnosti prezidenta na slavnosti a to byl také jeden z důvodů, proč nemám žádné fotky, jelikož focení bylo povoleno pouze médiím.

V pátek jsem pak uspořádala posezení, na které jsem pozvala všechny zaměstnance Caritas Nebbi včetně 4 praktikantů, studentů rozvojových studií a sociální práce v Kampale, kteří jsou tu na tříměsíční praxi. Pak jsme se v poloviční skupince přesunuly do prostor místní diskotéky s cílem si zatancovat. Myslím si, že uspořádat něco takového byl hodně dobrý nápad, jelikož jsme se tak mohli všichni trochu lépe poznat i s nově příchozími a užili jsme si hodně srandy.


V sobotu jsme se pak zůčastnila pohřbu, jelikož bratr našeho kolegy zemřel při nehodě jeho  motorky.Uganďané obecně moc dlouho netruchlí. Jedním z důvodů je jejich silná víra v Boha a možná také i  tčetnost těchto nebo podobných událostí.

Tento víkend jsem pozvaná od Fr.Charlese na jeho farnost v městečku Rhino Camp asi 70 km od Nebbi směrem na Sever. A chystám se také na svatbu, kde má svou lásku zpečetit nespočet párů, takže určitě budu mít spoustu fotek :).