Tato dívka se jmenuje Stela a pro někoho překvapující může být, že ve svých 22 letech (je pouze o rok starší než já) už má dvě děti, z toho nejstarší syn má 7 let a chodí do první třídy, ale tady je to prostě takový standard i když věková hranice pro první dítě se už také pomalu ale jistě zvyšuje. Pátek odpoledne jsem tedy strávila venku před jejím krámkem a bavily jsme se o všem možném. Také jsme se domluvily, že se uvidíme v neděli a něco podnikneme. Sobota pro mě byla ve znamení četby, v kanceláři UCDT (dceřinná společnost Charity Praha v Ugandě) v Kampale jsem si zapůjčila velice čtivou a zábavnou knížku s názvem Uganda society observed od Kevinna O´Connora. Jsou zde velice vtipné pasáže ze života Uganďanů a také jsou zde zmíněny názory na některé věci. Mám v plánu si tuto knížku zakoupit domů a pak případným zájemcům o praxi v Ugandě zapůjčit. Jinak ale tato kniha není nijak směrodatná, aby nedošlo k omylu :D.
A pak nastala konečně neděle a kolem dvanácté ugandského času jsem jela na boda boda do města, kde už na mě čekala Stela. Něco málo jsme nakoupily a pak mě zavedla do svého skromného domečku v místním provedení se slaměnou střechou a hliněnými zdmi, ale byl velice útulný, akorát tak pro jednoho. Měsíčně prý za něj platí 5000 UGX což je v přepočtu na koruny asi nějakých 40 Kč. Její děti bydlí s jejími rodiči v jiném městě, protože Stela musí vydělávat na to, aby se jednak uživila sama a také aby je mohla podporovat při studiích, což zahrnuje především placení školních poplatků. Kolem půl třetí byla hotova s obědem a jelikož jsem trošku akčnější povahy, tak jsem se rozhodla, že budu jíst v africkém stylu, tedy v sedě na podlaze a rukama :). Bylo to velice vtipné, ale je pravda, že tak si člověk mnohem více vychutná jídlo, které bylo skvělé, jelikož jsem po dlouhé době měla opět naše brambory, kterým se tady říká irish potatoes. Po obědě jsme se šly projít a čekalo mě překvapení v podobě návštěvy malého ugandského nahrávacího studia, kde mi pustili pár klipů a cestou zpátky jsem právě aktéra z jednoho klipu potkala. Na závěr dne jsme zašly do hotelu (hotely se v Ugandě využívají také jako lepší hospody, na osvěžení u piva, hraní kulečníku nebo sledování fotbalu). A zde jsem se potkala se zaměstnancem Charity Alfredem. Takže jsem měla o zábavu postaráno, když Stela hrála kulečník... Tento způsob víkendu zdá se mi býti vydařeným :)
 | |||
| Najdete mě? Ve čtvrtek jsme se sociálním pracovníkem Amosem vyrazili do terénu, tentokrát opět do Paidhy, kde nás čekala kontrola docházky dětí. Nejsilnějším zážitkem dne pro mě bylo, když jsem se přesouvala z jedné školy přes školní hřiště do druhé a za mnou šla velká skupina dětí, které když jsem vytáhla foťák, začaly výskat a skákat, aby také byly v záběru a přitom se mě snažily dotknout, asi aby zjistily, jestli je moje kůže jiná ještě něčím jiným než barvou.... |
 |
| Děti kam se podíváš :) |
To je krásný! :-)
OdpovědětVymazatDíky:). Žádná fotomontáž, nebo download z netu, jenom zachycení reality:)
Vymazat